Zápisky.info

Včera jsem, cestou na National Technical University of Athens, poznal pravý „balkánský chaos“! V metru kolem přestupní stanice Syntagma, jsme se celkem slušně mačkali, ale to, co přišlo po výstupu a příchodu na zastávku u Katehaki, bylo mnohem horší! Zastávka přetíkala studenty, přijely 2 autobusy a pobraly sotva polovinu z nich a to se do autobusů namačkali jak sardinky do konzervy – hýbat se v něm ani nedalo. Pokud znáte pražskou linku 177 z Chodova na koleje Jižní město, tak mi věřte, že tohle bylo horší.

Dopadlo to tak, že jsme se navzájem s kolegou ztratili jeden druhému, já si objel celý kampus a pak ho musel celý projít. Odpoledne se chaos opakoval – do centra jsme se přesunuli 9i na rychlo přivolanými taxíky, jen byl problém zjistit, kam nás dovezou (zdejší taxikáři jsou docela vybíraví). Naštěstí jsme se dostali na Katehaki a v metru se už orientujeme.

Poznamenjme, že zdejší metro září novotou. Všechny stanice jsou nové, obložené naleštěným mramorem apod. v soupravách jsou kovové části také ještě naleštěné, nikde žádné tagy od sprayerů … nevím, tipuju, že jde o novostavbu nedávno silně financovanou EU.

Večer byla společná večeře. Jak se dostat na místo měla napovědět mapa. Ale! Zkusil jsem jít přímo kolem Akropole, ale zamotal jsem se v malých uličkách. Nakonec jsem narazil na pár památek, které v nočním světle vypadaly velmi zajímavě – alespoň jednu fotografii přikládám. Večeře samotná byla malým kulinářským exkurzem. Neustále přicházely a mizely talíře s různými pokrmy, každý jiný, každý chutný … příjemné.

Dnes se dokončí jednání, ale letadlo nestihnu, takže do zítra mám dostatek času na prohlídku Atén a fotografování.

… byla před časem sepsána do cestopisu a publikována na ŽelPage, kam po právu patří. A pokud si prohledáte můj profil na jmenovaném serveru, popř. přímo galerii (složky Rakousko a Itálie), najdete pár podařených snímků z této výpravy.

… v pořádku, klidně a včas, jen se mi nějak špatně nastavilo buzení a zaspal jsem lůžkový vlak do Prahy, takže mě zachránili naši, kteří si nákupní výlet do Brna protáhli do Prahy a zpět. Díky!.

Letěl jsem z Ruzyně s ČSA — poprvé větším letadlem než „Zlínem“. Dojmy? Myslel jsem, že ty letadla jsou větší!!! Když ho srovnám s takovým vozem první třídy řady Ampz, je to „nebe a dudy“. Připadal jsem si jako sardinka. Ale to nevadí, za ty 2,5 hodiny jsem stihl oběd, prošel jednu kapitolu španělštiny a taky nafotil pár obligátních fotografií země pod sebou skrz malé z části zamrzlé a špinavé okénko :-) Z aténského letiště jsme jeli rychlodráhou/metrem přímo do centra a vystoupili na stanici Akropoli, protože náš hotel se nachází skutečně pár metrů pod Akropolí ;-)

Po ubytování kolega zmizel do města a já taky na pokoji sedět nechtěl. S fotoaparátem a 10 cm malým stativem jsem vyrazil nafotit Akropoli a pak si zajel na hlavní nádraží (Athinai Larissa), abych omrkl zdejší vozový park. „Týýý jo!, kulil jsem oči na ty nové vozy, co tu mají pro IC vlaky … skoro kompletní sortiment! Tiše jsem záviděl, závist zajedl pokud možno teplým jídlem z nádražního fast–foodu a jel na kolej vyplnit pohledy, napsat článek na weblog a podívat se na instrukce od „velícího důstojníka“. Přikládám pár fotek pro pokochání.

Prohlédněte si Akropoli a okolí

Jedno ze dvou dieselových lokomotiv řady 220, co přivezly do Atén vlak IC 23 μεσω πατρας

Snad jsem v názvu toho vlaku neudělal překlep, muehh 8D

Kolej Hostivař a život na ní jsem již více než dostatečně vychválil. Tento předešlý příspěvek byl skutečně psán v noci. Potažmo celý týden jsme s JTB měli tolik práce a zájmů, že jsme si (ne)dobrovolně ukrajovali ze spánku. Chodit spát denně mezi 3 až 4 hodinou ranní, to je vražedné. Včera jsme to zkrátili na 2 ráno …

Co bylo takového pěkného na práci? Konečně jsem si poslechl CZpodcast Volume 2., i když vyšel už minulý pátek. Měl jsem na krku v úterý, středu a částečně čtvrtek sázení časopisu Chronicle (ze kterého se nakonec vyklubalo skutečně povedené číslo, uvidíte příští sobotu!), ve čtvrtek se scházel sekretariát Modelu OSN (Student Summit) a také náš skvělý web–tým se radil, jak dál v nepočetném složení maximálně rozhýbat WWW stránky – a jelikož nás něco napadlo, tak se můžete těšit … JTB investigativně zkoumal, jak že to je s tím záhadným soukromým spojem RT Express, který bohužel nevyjede, protože mašinky nemají povolení k provozu. No a konečně, společně jsme vyrazili po 21 hodině v úterý Lovit šmouhy na IV. koridor, resp. na východní zhlaví nádraží Praha–Hostivař. Z této malé večerní procházky s fotoaparátem a stativem v ruce je i přiložená má podobizna.

Tak nějak jsem měl už od středy chuť vše vrátit do starých kolejí a hlavně se vyspat. Velkou tlustou tečku za tím jsem udělal s pomocí EC 107 Praha (Praha hl.n. 11:18 — Hranice na Moravě 14:47), kterým jsem odjel domů. Španělštinu jsem se učil cestou místo na Jižním městě, dal si dobrý oběd v jídelním voze, napsal tento příspěvek, doma si hned dal pořádnou sprchu a osvěžen začal raději „nový týden“, resp. jiný lepší režim!

A co dál?

Dnes a zítra se trochu připomenu rodince, jak vypadám a že žiju :-) Zítra navíc začnu balit věci. V neděli odlétám na 3 dny do Atén — katedra vyráží na další pravidelný meeting projektu K–Space. Nejedu vlakem. Proč? Podívejte se na www.vlak.cz a vyhledejte si letecké, pak železniční spoje mezi Prahou a Aténami. Pak ten důvod poznáte … ale i tak si cestování užiju – na letiště jedu s R 222 Vihorlat v lůžkovém voze a pak autobusovým spojem Airport Express. A také poprvé letím něčím větším, než malým výletním letadýlkem nad letištěm! Jestli budou fotky a dojmy, jistě se zde objeví. Zatím mohu jen popřát hezký zbytek prvo–prosincového pátečního dne.

Kdo čte pravidelně mé nepravidelné vzkazky zde na blogu, ví, že jsem se nešťastnou rukou osudu octnul na koleji Hvězda (Praha – Petřiny), která mi vůbec k srdci nepřirostla. Řešením byla před týdnem spáchaná akce Kugelblitz, kterou bych rád rekapituloval a také chci porovnat featury koleje minulé a té současné – Hostivař, blok 4!

Před 14 dny jsme se v dopoledních hodinách já a JTB, jeden ze silně aktivních a schopných fotografů portálu ŽelPage, sešli na Hlavním nádraží a S–Bahnem jeli na Hostivař zjistit, zda–li potenciální volný dvoulůžák je skutečně volným. Byl, ale byrokracie tomu měla jinak. Pak, nadšeni nádherně modrou oblohou, jsme chtěli vyrazit na šotoakci, jenže mezitím se zbytek Prahy a okolí zahalil do mlhy … nakonec ve třech a v mlze jsme si užili jedno hodně vysmáté odpoledne, viz. snímky v pravém panelu.

A jak to celé dopadlo? Minulé úterý jsem dopoledne místo vysedávání před monitorem v práci bojoval s byrokracií, odubytoval se na Hvězdě a oklikou přes Holešovice, kde JTB bydlel, jsme se s hlavní bagáží úspěšně přesunuli na Hostivař a obsadili pokoj 442. Je to asi jeden z mála šoto–pokojů. Toho jsme již tento týden využili a večer vyrazili přes tramvajovou zastávku na nádraží, pak hned za zhlaví a chvíli si tam hráli ve tmě. Něco z toho vylezlo, ale co, to se nechte překvapit!

Na Hostivaři jsem celkově spokojený, což dokládá i následující porovnání:

No a dál je to jen a jen na tom, jak se tady zabydlíme. Vzhledem k výše uvedeným výhodám v tom žádný problém nebyl. Internet je připojený, železniční relikvie zdobí pokoj a pohoda také, takže si není na co stěžovat.

Bylo by překvapivé, kdyby nešlo zavolat příkazy přes konzoli systému. I na toto má Java řešení. Hledal jsem jej před časem a dnes přináším krátkou ukázku, která vysvětlí (skoro) vše potřebné.

Konzole je přístupná přes objekt java.lang.Runtime, který má k tomu několikrát vhodně přetíženou metodu exec(). Spuštěný příkaz je reprezentován objektem java.lang.Process.

String command = "... prikaz ...";
Runtime runtime = Runtime.getRuntime();
Process process = runtime.exec(command);

Pokud by vykonání příkazu mohlo trvat dlouho a chcete vyčkat jeho dokončení, pak zavolejte metodu process.waitFor(), která zdrží provádění dalšího kódu do chvíle, kdy bude příkaz na konzoli vykonán.

Jestliže se úspěšnost vykonání příkazu identifikuje návratovým kódem, můžete jej získat pomocí metody process.exitValue(). Podle konvence je 0 znakem úspěšného ukončení.

Pozor! Pokud chcete číst výstup generovaný příkazem nebo do něj poslat nějaké informace, nemůžete použít zápis se znaky < a >. Musíte použít standardní Output/InputStream, které získáte metodou process.getOutputStream(), resp. process.getInputStream().

… aneb co provedl Roumen na JavaOne a pár tipů, jaké IDE si (ne)vybrat!

Filemon, Dagi, Roumen a Borůvek odvysílali přes podcast první session o vývoji aplikací, Javě, atd. tentokrát probrali pár drbů a aktualit ze světa Javy a trochu porovnali známé i neznámé fakty o jednotlivých vývojových prostředích. Zdálo by se, že účelem bylo ukončit druhou Editor war. Myslíte si, že skutečně válku ukončili? Kdepak! Jak zjistíte, prostředí skutečně nepracuje za vás, takže se budete i nadále muset spolehnout na vaše více (či méně) bohaté zkušenosti.

Díky výpravě do kuchyňských potřeb v TESCU na Andělu mám k dispozici rozličné kuchařské náčiní. Jednak jsem chtěl připravit nově netradičního (pro můj jídelníček) k večeři, opět využít tento arzenál a hlavně si opět zaexperimentovat při vývoji jídelníčku. A stalo se, že, opět na Andělu, jsem proletěl oddělení pečiva, zeleniny, sýrů / masných výrobků a pár dalších, abych dal dohromady ingredience pro Salát „All–in–one“, který obsahuje takovou všehochuť.

Ingredience: chleba, olej, šunka/salám, tvrdý sýr, rajčata (nejlépe kirch, protože z nich není tolik šťávy), majonéza nebo dresink.

Příprava:

1. Chleba pokrájíme na malé kostičky a na pánvi na oleji opražíme.
2. Nakrájíme postupně šunku, sýr, rajčata na malé kousky a v misce vzájemně promícháme.
3. Přidáme část krutonů a promícháme.
4. Přidáme část dresingu, promícháme, aby se salát spojil.
5. Posypeme zbytkem krutonů a lehce dozdobíme dalším dresingem.

A v této chvíli je jídlo hotové a vzhledem k tomu, že vznikl tento článek, i bezpečně poživatelné. Kdo chce, může salát zajídat pečivem. A přístě bych měl postoupit do další úrovně optížnosti. Stay tuned, cooks!

Váhal jsem, jestli tentokrát nebýt na ČD hodný, ale nemůžu jinak! V neděli večer jsem zvolil pro cestu do Prahy miniaturní vlak IC 146 Hradčany, který odjíždí z Hranic v 19:16 a opět přišly problémy! Těšil jsem se na klidnou a hlavně hodně dynamickou jízdu, díky krátké soupravě s doubrou akcelerací a noci, která tento efekt ještě umocňuje. 10 minut zpoždění vzniklo na státní hranici se Slovenskem díky dezolátnímu stavu trati, dalších 10 minut v Bohumíně z neznámých příčin. Vlak přijel v 19:32 do Hranic, nastoupil jsem a vyhledal starého známého šoto–druha Lukiho, který jel do školy do Pardubic.

Jenže po 10 minutách jízdy jsme zastavili ve stanici Prosenice a zde tvrdli tak asi hodinu. Následně popojeli pár kilometrů do nákladní stanice Dluhonice. Důvodem byla stržená trolej! Jenže ona se strhla ve stanici, kde v té chvíli byla vyloučená a rozkopaná jedna kolej, takže koridor byl přetnut. Po přesunu do Dluhonic jsme ještě pustili snad vše, co v Olomouci stálo. Zpoždění narostlo na 98 minut! Vlak se plnil po okraj, ale my byli ubytováni na zadním představku vozu první třídy. Zde jsme měli luxusní výhled za vlak na trať a taky na úplněk.

V Prosenicích se přidal i Šošin původně nacpaný v druhé třídě. Později jsme objevili prázdné temné kupé, přesunuli se do něj. Kluci zahráli spící obyvatele Žiliny (počáteční stanice vlaku), já se nechal zkontrolovat legálním lístkem pro 1. třídu a byl klid. Po průjezdu stanicí Choceň jsme švihali na max. rychlost 138 km/h — víc to nešlo, protože jako posilový vůz připojili nepředpisovou rychlíkovou koženkovou hrůzu řady B! Luki nás opustil v Pardubicích a já s Šošinem zvolil spací polohu, ve které jsme setrvali až na Libeň. Na Hlavním nádraží jsem Šošina navedl na zastávku nočního autobusu, zanechal ho ve frontě na vracení IC/EC příplatků a šel se vyspat raději do jedné kanceláře v centru. Pokud chcete vidět průběžnou statistiku, naši slovenští bratia si vše zalogovali.

Nakonec ta jízda nebyla dynamická, ale adrenalinová! To se musí nechat! Kdyby nepršelo, nebyla taková zima a měl jsem na to náladu, určitě bych takové problémy uvítal … a kdyby jel jídelní vůz na soupravě, tak by jsme s Šošinem a Lukim asi zažili hodně pekelnou noc. Halywůdy! Hezký den.

Včera jsem cestou do Prahy našel na disku jeden poměrně starý tutorial JavaServer Faces, kde se zmiňovala knihovna JSTL. Hned po příjezdu a „připojení se“ jsem začal hledat další (a aktuální) informace. Co mě však překvapilo, byl odstavec v propozicích zkoušky SCWCD, kterou bych rád složil:

Section 9: Building JSP Pages Using Tag Libraries

• For a custom tag library or a library of Tag Files, create the 'taglib' directive for a JSP page.
• Given a design goal, create the custom tag structure in a JSP page to support that goal.
• » Given a design goal, use an appropriate JSP Standard Tag Library (JSTL v1.1) tag from the "core" tag library. «

Našel jsem si tedy specifikaci, otevřel Head First Servlets & JSP a začal se studiem. V tomto článku nenajdete přepsanou ani výše zmíněnou knihu, ani specifikaci. Napsal jsem přehled tagů JavaServer Pages^™ Standard Tag Library core a doplnil ho pár více / či méně typických ukázek zdrojového kódu. Snad se boud hodit i Vám.

Načtení knihovny

<%@ taglib url="http://java.sun.com/jsp/jstl/core" prefix="c" %>

Obecné akce

• <c:out>: vyhodnotí výraz a ten pošle na aktuální JspWriter.
• <c:set>: nastaví hodnotu promněnné v určitém „scope“ nebo vlastnosti cílového objektu.
• <c:remove>: zruší promněnnou v určitém „scope“.
• <c:catch>: odchytí libovolné výjimku typu java.lang.Throwable či libovolného potomka vyhozené libovolnou vnořenou akcí.

Ukázka použití tagu <c:catch>. Otázkou je, co bude uloženo v promněnné e?

<c:catch var="e">
<% int res = 10 / 0; %>
</c:catch>

Před vykonáním bloku nebude promněnná inicializována. Během jeho vykonávání nastane java.lang.ArithmeticException a ta bude do promněnné uložena.

Logické akce

• <c:if>: provede tělo, pokud kontrolní výraz nabude hodnoty true.
• <c:choose>: vícenásobná podmínka. Jednotlivé větve jsou značeny vnořenými tagy <c:when> a <c:otherwise> (pro větev značící blok provedený, jestliže žádný jiný nevyhověl podmínkou).

Akce iterátorů

• <c:forEach>: prochází prvky objektu předaného parametrem – může jít o pole, kolekci (List, Map i Set), Iterator, Enumeration a řetězec dělený čárkami (který je rozdělen na jednotlivé tokeny). Poskytuje také objekt LoopTagStatus poskytující např. pořadové číslo iterace.
• <c:forTokens>: proiteruje řetězec rozdělený zadanými oddělovači na jednotlivé tokeny.

Ukázka iterace beanu obsahujícího seznam hráčů SK Slavia, který také vypisuje pořadí hráčů v seznamu (nikoliv na jejich dresu!).

<table>
  <c:forEach var="player" varStatus="status"
    items="${clubs.slavia.players}"
  >
    <tr>
      <td>${status.count}</td>
      <td>${player.fullName}</td>
    </tr>
  </c:forEach>
</table>

Akce vztahující se k URL

• <c:import>: importuje obsah zdroje ze zadaného URL – může být dostupný i mimo systém. Tím se liší od akce <jsp:include>, která nemá mimo systém přístup.
• <c:url>: sestaví URL podle určených pravidel pro přepisování (ošetření nepovolených znaků). Parametry lze nastavovat vnořeným tagem <c:param>.
• <c:redirect>: pošle požadavek na HTTP přesměrování klientovi. Parametry lze nastavovat vnořeným tagem <c:param>.
• <c:param>: nastavuje parametr adresy v tazích <c:import>, <c:url> a <c:redirect>.

Přesměruje na adresu http://zapisky.info/?item=jstl-overview. Pokud by jméno nebo hodnota parametru obsahovaly nepovolené znaky, budou bezpečně zakódovány. Pokud aplikace vyžaduje session a klient by je nepřijímal ve formě cookies, budou do adresy přidány.

<c:redirect url="http://zapisky.info/">
  <c:param name="item" value="jstl-overview" />
</c:redirect>

Závěr: JSTL obsahuje ještě další 4 knihovny poskytující skutečně mnoho různých funkcí / funkcionalit. Než začnete vymýšlet a implementovat nějaký vlastní JSP^™ tag, rozhodně se podívejte, jestli již neexistuje v této knihovně. „A vo tom to je!“