Zápisky.info

A máme za sebou 11. ročník konferece Pražského modelu Spojených národů. Tento ročník jsem celý prožil na „druhé straně barikády“ – na workshopech jsem působil v registračním a administračním teamu, editoval texty na webových stránkách a také sázel modelový časopis Chronicle (na tomto úkolu jsem byl téměř „totálně nasazen“). Na konferenci mi práce na modelovém časopisu vystačila k tomu, abych se na celé dny i noci zabavil. Jedinou relaxací byla možnost zahrát si na diplomatického kurýra a také příprava „fandovského“ čísla Chroniclu, které se distribuovalo na závěrečném večírku. Kdo si jej chce přečíst a nebo se na něj v neděli nedostalo, má možnost stáhnout si elektronickou verzi.

Co přinese ročník dvanáctý, to je zatím ve hvězdách. Nechme se tedy překvapit. Jen vím, že moje Somálka–Španělka nebude delegátem :-( Tak co, chcete být diplomatem? Sledujte i nadále webové stránky AMO!

Zní tento nadpis podivně? Ne, vážně se nemýlíte. Pro ty, co čtou tyto stránky pravidelně, nebude těžké uhodnout, o čem chci dnes psát. Jedná se o projekt Pražský model Spojených národů, nebo–li PMUN, který pořádá již 11. rokem Asociace pro mezinárodní otázky. Oč jde? Jde o středoškolský vzdělávací projekt, který poskytuje studentům nejlepší možný náhled na práci a fungování Organizace spojených národů (UN), její základní principy a poskytuje platformu, jak tyto informace získat a osvojit si je vlastní zkušeností. Součástí každého ročníku je 5 přípravných setkání, tzv. workshopů a závěrečná konference podporovaná VIP osobnostmi a organizacemi z oblasti domácí i světové diplomacie.

Já osobně se v minulém roce stal delegátem Islámské republiky Pákistán v Radě bezpečnosti PMUN. Byla to více než poučná zkušenost. Bohužel, kvůli věku a faktu, že již jsem vysokoškolský student, nemůžu se již letošního ročníku jako delegát účastnit. Vy však můžete! Stačí sestavit team diplomacie chtivých studentů ve vaší škole a do 14. října 2005 se přihlásit skrze stránky AMO. Stojí to za to!

Mně osobně tam možná potkáte také, protože jsem začal pracovat jako editor webových stránek AMO a není vyloučeno, že se budu „povolán“ k výpomoci na workshopech a konferenci. Budu se na vás těšit.

Jak jsem sliboval, přináším kratší (hóóódně dlouhou zprávu) o tom, co se mezi středou a pondělím v Praze dělo. Pokud jste si již četli informační materiály na webech, které jsem v minulém spotu publikoval, víte, že mezi čtvrtkem 14.4. a pondělím 18.4. 2005 jsem se jako člen delegace Islámské republiky Pákistán účastnil konference Pražský model Spojených národů. To, co se dělo během jednacích dní a o večerech, bylo příliš zajímavé na to, aby se zde o tom neobjevila ani zmínka.

Jako mimopražští účastníci jsme požádali sekretariát, jestli by nám nezajistil nějaké ubytování. Byly jsme ubytováni na kolejích ČZU v městské části Suchdol (metro A - Dejvická, pak autobusy 107, 147). Překvapivě s námi byly ubytovány i delegace Filipín, Somálska, Kolumbie, Kuby a Austrálie. Okupovali jsme pokoje v suterénu a fakt, že Suchdol má řídké spojení s centrem přispěl k tomu, že jsme večery trávili a) v restauraci (hospodě) za kolejí A b) na chodbě a pokoji č. 12 okupovaném Pákistánci a Filipíncem.

Jak už jsem psal, do Prahy jsme jeli již ve středu večer, abychom se mohli v klidu ubytovat, vybalit a prozkoumat okolí koleje. Cestu jsme vyplnili studiem našich stanovisek, údajů z CIA World Factbook a debatou nad tím, jak vyřešit nemoc velvyslance v Radě bezpečnosti a řečníka na zahájení v jedné osobě. Pro mě zajímavý post v RB jsem pak získal jen pod podmínkou, že se ujmu i víše zmíněného projevu.

Celá konference byla započata úderem jedenácté hodiny v Míčovně Pražského hradu. Úvodního slovo měli nejen generální tajemník PMUN, předsedové výborů, ale také zástupci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ambasády USA a ambasády Velké Británie. Veškerý čas po poledním rautu vyplnily proslovy velvyslanců delegací. Jak už jsem řekl, získal jsem tuto povinnost spolu s členstvím v RB. Text jsme s Andreou napsali ve vlaku a po odladění jsem se jej pokusil naučit. Nervozita však udělala své. A závěrečný verdikt sekretariátu: eye-contact 3/5, rychlost přednesu 4/5, srozumitelnost 3/5, práce s hlasem 3/5, věcnost 4/5 a dodatek dobrý projev, ale občas dlouhé pomlky. Musím říci, že to je mnohem lepší výsledek, než jsem očekával. Série projevů trvala až do 17 hodin. Bohužel si mnoho řečníků nevzalo k srdci rady, že delegáti zeměpis a dějepis umí. Proto se spousta delegací vytratila a někteří i zaspali. Já, již opuštěn zbytkem delegace, jsem opustil Míčovnu, našel první stanici metra a zajel si do centra. Po konzultacích na fóru ŽelPage.cz jsem si zakoupil první součásti mého modelového kolejiště. O tom ale až někdy příště ...

Večer jsme opět strávili na Suchdol. Jelikož panovala mezi delegáty shoda, zpříjemnili jsme si večerní sezení několika „plnotučnými“ = pivo 12^o.

Páteční ráno bylo již mírně krizové. Dvě probdělé noci a požadavek registrace v Kongresovém centru nás nutili vstávat v nekřesťanských 7:30. I tak jsme bez problémů zvládali jak snídani, tak registraci. Rada bezpečnosti sídlila na stejném patře jako ostatní výbory, ale měla vyhrazenu konferenční místnost na opačné straně budovy. Delegáti seděli u oválného stolu v pohodlných kožených křeslech. Navíc díky faktu, že nás bylo jen 15 + předsednictvo a měli jsme zvláštní jednací řád, byla naše jednání zajímavější, živější a také jsme se relativně lépe navzájem znali. Mandát nám také (nepřímo) dovoloval předbíhat o coffee-breaku :-) .

Hned první den jsme se dohadovali nad zněním agendy. Debata nám zabrala celé dopoledne a část odpoledne. Mezitím jsme se občerstvovali v jídelně KC a úspěch oslavili o coffee-breaku, kdy nám však předsednictvo bránilo kafe vlastními těly. Následovala diskuse o boji proti terorismu. Návrh rezoluce vymyslel následně večer velvyslanec USA a pokoušel se ji doladit v pátek před zahájením zasedání. Bohužel naše agenda musela reflektovat nastalou krizovou situaci a proto jsme řešili nenadálý úder Izraelského vojenského letectva na jaderná zařízení Íránské islámské republiky. Jak si budete moci přečíst v mém článku na úvodní straně 9. čísla modelového časopisu Chronicle, Ruská federace, Čína a jejich spojenci dokázali prosadit konstruktivní rezoluci, která krizi zažehnala.

Po dořešení této sobotní krize jsme naši pozornost soustředili opět na terorismus a po diskusi schválili rezoluci, která vytváří operativní a inteligenční složky, které s mandátem RB OSN mohou zasáhnout. Večer po těchto jednáních jsme uspořádali Suchdol Pizza Party. Nechali jsme si dovést nějaké pizzy, víno a pak dlouho do noci debatovali na našem pokoji. Pro některé to znamenalo, že na rozlučkovém večírku nebyli sami že a spánku se opět nedostávalo.

Poslední jednací den - neděli - jsme se v RB pokusili projednat alespoň jeden ze zbývajících bodů agendy. Unaveni dlouhými jednáními a večerními akcemi jsme dokázali sestavit jen krátkou rezoluci o situaci v Libanonu. Asi nejunavenější byla Míša - Čína, která začala dostávat choutky na ovládnutí světa. Proto, na popud SRN si stálí členové, navrhovatel a 3 spojenci rozdělili svět (za uznání zvláštního bonusu pro členy předsednictva RB).

Jediné, co nás zajímalo, byl tzv. Social Event („sociální událost“). Všichni odhodili své kostýmky, kvádra a navlékli neformální „casual“ oblečení. Někteří byli k nepoznání :-). Bohužel, o tomto večeru vám moc nepovím. Ne, že bych se opil do němoty. Právě naopak! V kuloárním jednání jsem navazoval bilaterální vztahy s delegátkou Somálska a později jsme se odebrali na ubytovnu.

Pondělní ráno bylo velmi náročné. Protože kolegové kecali na pokoji, usnul jsem až v 6 hodin. Probudili mě 15 minut před odjezdem do KC a 5 minut před odjezdem mi řekli, že se pro věci nevracíme, tak až se sbalím. Byl to fofr! Na plenárním zasedání jsme smetli některé zlé rezoluce výborů Valného shromáždění, rozloučili se s AMO i delegáty, vyměnili e-maily, čísla mobilů, ICQ a pak se rozešli do všech koutů České republiky.

Myslím, že věc popisovat nemusím, ale přesto mi dovolte několik slov závěrem. Vše má své klady a zápory. V případě PMUN jsou to delegáti, kteří se nedostatečně připravili, kteří jednají v rozporu se skutečnou zahraniční politikou své země a někteří dokonce považují model za „víkendový hotel“ a možnost pláchnout ze školy. Naštěstí se nemusíme takovými lidmi zabývat a pokud na to máme, tak je můžeme i diplomaticky „podusit“ :-)).

A teď vážně. Byla to zajímavá zkušenost a kdybych za 3 týdny nematuroval, tak bych se příští rok účastnil zase. Teď už mi zbývá jediné – spolupracovat s AMO ...

P.S.: Omlouvám se za chyby. Dopisuju to teď, pozdě v noci, jsem strašně ospalý a nechce se mi to celé zas a znova číst ...

Tak si sedím v posledním voze (získaném od rakouských železnic) vlaku IC 501 Ostravan, poslední výtisky časopisů Chronicle a Terra Libera mám již přečtené a z dlouhé chvíle „čmárám“ tento příspěvek na poznámkový blok „nafasovaný“ v Evropském parlamentu ve Strasbourgu. Můžete čekat další příspěvek ve stylu „můj milý deníčku / weblogu,“ ale snad některé zaujmu.

Dnes (12.3. 2005) se konal na půdě VŠE Praha pátý a tedy i můj poslední workshop PMUN. Cíl akce byl jasný – získat maximum organizačních informací (rozuměj zajistit si ubytování během konference), konečně se podívat do III. výboru a také si zažít základy diplomacie.

„Al–Kaidá, IRA nebo ETA, ruská ruleta světa, kde sketa má právo veta, ...“

Tak tuto hlášku jsem objevil ve výše zmiňovaném Chroniclu, ale jinak musím říci, že Pražský model OSN a workshopy jsou na informace, zkušenosti i zábavu bohaté. Jednoznačně kladně musím hodnotit dnešní přednášku pana Pavla Teličky, který fundovaně pohovořil o EU, přístupových jednáních (z pozice jednatele) a problematice integrace. Bohužel nemám možnost reprodukovat kompletní přednášku, ale některé myšlenky jistě stojí za zveřejnění:

• Evropská politika České republiky není přesně definována a prezentována.
• Diskuse o evropské ústavní smlouvě je mělká a nejsou slyšet zastánci.

„Češi mají komplex a proto si myslí, že ztrácí suverenitu.“

nezávislý pozorovatel

Mně pomohla páně Teličkova přednáška k tomu, abych si utřídil názory na vnitřní politiku, EU a taky si pomalu říkám, jestli bych neměl přehodnotit názor na politiku strany, kterou jsem v posledních volbách volil ...

Po krátké polední pauze jsem se přesunul do „jámy lvové“, tedy do učebny 309, kde zasedal třetí výbor. Možná bych měl vysvětlit pejorativum, které jsem použil. Za vše může jen a pouze má nepřipravenost na toto zasedání (neměl jsem stanovisko) , špatná rétorika a diplomacie. No, uznejte, že „normální“ zástupce Pákistánu by přiznal únik informací z vojenského jaderného programu do Íránu a pozdšji podpořil globalizaci, postupnou demokratizaci země a zrovnoprávňování pohlaví. Na západě se tomu říká liberalismus, ale na východě ... asi podpis rozsudku smrti. Hlavní ale je myšlenky kvalitně obhájit.

Zrovna projíždíme Vysočinou a já si říkám, že by to již mohlo stačit. Raději se budu věnovat maturitním otázkám z angličtiny. No a fotečku v úvodu jsem si odpustit nemohl :-).

P.S.: Jen bych chtěl upozornit, že dnes slavíme jedno významné výročí. Je to již 6 let, co byl náš stát přijat jako plnoprávný člen Severoatlantické aliance.

Uběhly tři týdny od našeho prvního výletu do Prahy a jelo se znova. Tato víkendová sobota (11.12. 2004) byl však v mnoha ohledech jiná. Konečně se k nám přidal „Aristo“ (Honza Zemánek) jako člen Komise pro udržitelný rozvoj. Protože jsem zapomněl dostatečně dobít baterie do digitálního fotoaparátu, skoro nic jsme nenafotili a navíc je většina fotek rozmazaných ... před příštím workshopem se budeme učit všichni fotit (povinně!). Novinkou proti minule byly tzv. regionální přednáky. S Fallenem a Andreou jsme vyslechli přednášku o regionu Širší Blízký Východ a asi nejvíce nás potěšilo, že Pákistán patří mezi vůdčí země islámského světa. S čím jsme však nesouhlasili, byl fakt, že pouze Irán je islámská republika (právě Pákistán je druhým takovým státem) ... a jako diplomaté jsme také protestovali proti faktu, že v Pákistánu je vojenský režim a sever země mají pod kontrolou narkomafie a teroristé. Jak říkáme my diplomaté: „Důrazně protestujeme proti takovému nařčení. Náš stát je demokratický a vláda má bezpečnostní situaci pevně ve svých rukou.“ Jak jinak ...

Jelikož téma III. výboru byla humanitární situace na Balkáně, což je velmi vzdáleno zájmu „naší“ vlády, raději jsem přijal Andreino pozvání do I. výboru, kde se řešila hrozba chemických zbraní. Nejvíce mě pobavila historka, kdy americký delegát nechal jednoho z pořadatelů doslova „vypotit“ vzorec bojového plynu VX (během psaní tohoto vzorce se na tabuli objevily takové úkazy jako pětivazný uhlík či tří vazný kyslík) a následně se přiznal, že pořadatele jen zkoušel. Ostatně téměř celou dobu se diskuse vedla ve stylu přestřelky mezi USA + Izrael vs. zbytek světa. A to by nebylo, abychom si s pomocí dokumentů od NASA taky trochu „nerejpli“.

Neméně důležitou součástí workshopu bylo i navázání diplomatických styků s delegací Číny (supervelmoc za zády se vždy hodí). Jen pro dokreslení atmosféry druhého workshopu přikládám něco malo z nafocených a vydařených! fotografií. Už se těším na 15. ledna.

Další nadpis článku, po kterém si polovina lidí bude myslet, že jsem se úplně pomátl. Pokud mě nebudete brát tak úplně za slovo, pak na tom nadpisu něco pravdy je. Stačí, když jsem v květnu psal, že jsem si jeden den hrál na poslance Evropského parlamentu ve Strasbourgu. Tentokrát jde o něco jiného!

Nevím, kolik lidí o tom ví, ale Asociace pro Mezinárodní Otázky pořádá již desátý ročník konference Pražský Model Spojených Národů (PMUN). Součástí této konference je i pět přípravných workshopů, na kterých se předběžně schvaluje projednávaná agenta, vysvětluje a vštěpuje účastníkům protokol a taky se delegáti učí jednat, komunikovat a získávat informace o státu, který zastupují.

Delegace Gymnázia Hranice, jejíž jsem členem, dostala přesně podle svých představ přidělen stát Pákistán. Kromě spousty ožehavých témat, které nyní můžeme diskutovat s ostatními delegacemi, se nám podařilo získat křeslo nestálého člena Rady bezpečnosti, kde nás zastupuje náš předseda (jelikož se podobného modelu účastnil už při pobytu v USA):

A proč o tom mluvím právě teď? Protože v sobotu 20. listopadu 2004 proběhl na půdě VŠE v Praze první přípravné workshop. Nebudu Vás tady zavalovat přesnějšími informacemi, protože ty si můžete najít přes stránky organizace AMO nebo pomocí Jyxa. Podstatné je, že se mi podařilo uzmout výbor, který řeší zajímavé otázky (III. Výbor) a pokud se přidá ještě pár lidí, pak možná postoupím ještě víš. Ať si uděláte obrázek o začátku jednání, pak se podívejte, jak to v Nové aule VŠE včera vypadalo:

Jediné, co mi na celé akci vadí, je doprava. Člověk musí vstát ve 4 hodiny ráno, protože IC 500 Ostravan odjíždí v 4:38, aby jsme do 8:30 do Prahy dojeli. (a zpátky jede 15:35/19:32), takže se na konferenci moc zdržet nemůžeme.