Zápisky.info

Arthur Dent a Miloslav Lešetický (Plaváček) mi dnes znovu připomněli existenci systému Placla. Ten poskytuje možnost zadat poptávku po placených článcích s tím, že zájemci si podle svého zaměření vybírají a na své stránky příslušné texty po zpracování vystaví. Původně jsem slovo „své“ přehlédl a měl za to, že se jedná o tržiště copywriterů a pracovních nabídek.

Nedávno autoři Placly oslovili i náš internetový magazín ŽelPage. Odmítli jsme na základě faktu, že se snažíme být nezávislí, objektivní, nehledě na to, že celý náš projekt je postaven na dobrovolnosti přispěvatelů a nekomerční bázi. Nebudu operovat s termínem novinářská etika, přestože publikujeme pod oficiálně přiděleným ISSN. Většina našich čtenářů totiž redaktory magazínu za novináře nepovažuje a obdobně se tváří i Syndikát novinářů ČR. Nicméně se snažíme tyto principy ctít. Naopak, naši činnost zaštiťuje občanské sdružení. To má navíc otevřený bankovní účet, do kterého může každý nahlédnout. I přesto, že na něm žádná sponzorská platba zatím nepřistála, někteří nás z úplatků podezřívají po vydání každého článku na mediálně propírané téma. Zejména v posledním týdnu.

Podnikatel Radim Jančura je mediálně velmi známý. Jeho poslední aktivitou je firma RegioJet, která se uchází o zakázky v regionální i dálkové železniční dopravě v České republice. Jak se dalo tušit, narazil na ne zcela ochotný a pružný systém státních, popř. státem vlastněných soukromých firem, které nemají příliš vůli se začít chovat efektivně, natož vpustit na koleje nové dopravce. A tak, vyjma propagace vlastní značky, musel spustit politickou a informační kampaň, kdy poukazuje na nesrovnalosti s českou a evropskou legislativou, stejně jako lidem vysvětluje, jak se vlastně objednávají vlaky, kdo může za jejich rušení a další podstatné informace, jejichž znalost je mezi občany velmi nízká. Že v tom nemají jasno ani celostátní média, to je bohužel smutná realita. Do reklamní kampaně „Žluté jaro na železnici“ bude investovat 10 milionů korun. Financuje s nimi hlavně operativní leasing dvou motorových vozů z Německa, provozní náklady a pak další reklamní materiály. Do čeho však neivestuje, jsou média. Ty si získal prostým faktem, že rozeslal tiskové zprávy, vydal prohlášení a uspořádal několik tiskových konferencí. Přesto by se mohlo stát, že vědom si našeho možného členství v Placla, poptá článek či reportáž vychvalující marketingový provoz u Děčína a Litvínova. Můžeme na to přistoupit? A pokud ano, smíme do něj v rámci objektivy napsat, že první jízdy se potýkaly s „porodními bolestmi“, přestože v mediálních prohlášeních deklarovali vyšší procento dochvilnosti než České dráhy? Celostátní média by to považovaly za nepřípustné, a my taky.

Z tohoto pohledu nevidím v systému Placla přínos, protože kvalitní texty, které budou na čtených webech, nelze získat.

Ještě si dovolím poznámku k tiskovým zprávám – nevím, jestli je to jen nešvar oblasti drážní dopravy, ale mnoho článků v českých denících a internetových zpravodajstvích je přetiskem tiskových zpráv „slovo od slova“. Těží se zde i z toho, že České dráhy mají silný marketingový odbor, který se snaží pokrýt vše od nádraží až po čepice. Kvalitních autorských textů vychází velmi málo.

Jak na média, resp. jak na ŽelPage? Dejte jim informace, co nejvíce informací. Rozešlete tiskové zprávy, factsheety, uspořádejte tiskové konference – záleží nejen na tom, co sdělujete, ale i kde nebo jak. Právě výše zmíněný dopravce uspořádal tiskovou konferenci přímo ve vlaku, demonstroval své služby cestujících, ukázal palubní personál a vozidla. A co víc, bylo přesně cítit, jak jsou všichni projektem nadšení. Možná i proto vzbudil takový humbuk. Nadchl novnináře pro věc.

22. 4. 2010 První jízda vlaků RegioJet

(Tento text není placeným článkem zadaným firmou RegioJet.)